Přesně tato slova zněla po výhře Českého hokejového týmu nad Rusy na olympiádě v Naganu, roku 1998. Tehdy tato slova se nesla vzduchem v euforii po návratu našeho hokejového týmu do své vlasti, kde byli jeho členové jako výherci zimní olympiády považováni za bohy. Tato slova dnes všem Čechům připomínají důležitou událost. Hašek byl vyzdvihován jako naprosto obyčejný občan, bez jakéhokoliv politického angažmá, až do role budoucího prezidenta.
Ale co když tento význam přeneseme do dob současných? Můžeme hledat nějakou symboliku mezi dnešní situací a gestem „na Hrad“? V jakých souvislostech se toto heslo používá dnes? Jak všichni víme, letos byla schválena přímá volba prezidenta, která s vidinou demokratické budoucnosti byla ve společnosti přijata téměř s potleskem. Pokud si ale spojíme tuto událost se zmíněným heslem, máme se začít bát? Bát, ano, víte jak to myslím – prezidentské křeslo brzy bude volné a co když někdo ze slavných, nebo i třeba neznámých oslepne vidinou být jedničkou státu? Být ten, kdo se vozí v pancéřované A8, má krásné místo k bydlení a jednoduchý přístup k drahým propiskám. Může to být kdokoliv. Okamura na hrad? Švejnar na hrad? Zeman na hrad? Ale co třeba Gott na hrad? Zagorová na hrad? Který z kandidátů dostane největší podporu občanů je otázkou, na kterou v dnešní době asi přesně odpovědět nedokážeme. Rozhodujícím faktorem bude rozhodnutí občanů, které může ovlivnit i třeba mediální viditelnost a bulvární skandály. Můžeme se tedy děsit sami sebe jako nejednotného státu, který nyní má takto velkou moc? Lidé vždy budou mít jisté vůdčí typy, kteří budou chtít vystupovat nějakým způsobem ze společnosti. Nyní je „jen“ na nás, kdo bude „největší Čech“. Není přece tak složité sehnat 50.000 podpisů v 10 milionovém státě. Já osobně nejsem v této otázce ani idealista, ani pesimista – jsem realista, obyčejný občan, řadový příslušník státu. Až mi bude 40, neměl bych taky zkusit kandidovat na prezidenta?
Pavel Dostál
2.A
Gymnázium Milevsko, Masarykova 183
O škole