EKONOMIKA A FINANCE II

Monetární politika

Monetární politika je druhem hospodářské politiky, ve které se centrální banka snaží regulovat množství peněz v oběhu.

Hlavními cíli monetární politiky jsou:

1. stabilní cenová hladina
2. vysoká zaměstnanost
3. vyrovnaná platební bilance
4. hospodářský růst
5. stabilní měnový kurz

Na obr. je budova České národní banky v Praze. Zdroj: Wikimedia Commons, autor PatrikPaprika.

Uvedené cíle mohou být protichůdné, proto se centrální banka zaměřuje především na cíl jeden, kterým je zejména stabilní cenová hladina - protiinflanční politika, která spočívá ve snaze centrální banky udržet inflaci v přijatelné úrovni. Teprve když se centrální bance daří plnit tento cíl, rozšíří svoji snahu i na další cíle - především na hospodářský růst. Další snahou centrální banky je provádět proticyklickou politiku.

V souvislosti s růstem a hospodářským cyklem rozlišujeme monetární politku:

1. Expanzivní - centrální banka v době hospodářského poklesu snižuje úrokovou sazbu a tím podněcuje ekonomické subjekty, aby cestou úvěrů získávaly další peníze na investice a spotřebu. Tím činí opatření k podpoře hospodářského růstu. Expanzivní měnová politika je charakterizována zvyšováním nabídky peněz.
2. Restriktivní - centrální banka v době příliš rychlého růstu nebo hrozí-li nebezpečí rostoucí inflace, zvyšuje úrokovou sazbu. Zájem subjektů o úvěry klesá a tím se snižují investice i spotřeba, omezuje poptávky, snižuje tempo růstu a odvrací hrozba růstu inflace. Restriktivní monetární politika představuje snižování nabídky peněz.

Nástroje monetární politiky

Nástroje hospodářské politiky se člení na:

1. Přímé nástroje monetární politiky - ve vyspělých ekonomických zemích se využívají velmi zřídka a jejich použití svědčí o selhání nástrojů nepřímých. Patří sem zejména:
   1. Pravidla likvidity - jsou určována buď stanovením závazné struktury aktiv a pasiv obchodních bank nebo formou některých vzájemných vazeb mezi nimi. Slouží k zajištění likvidity obchodních bank. Likviditou se rozumí schopnost získávat příjmy k úhradě svých závazků.
   2. Úvěrové limity - spočívají přímém stanovování limitů úvěrů. Rozlišuje se relativní (maximální výše úvěru, který může komerční banka získat od centrální banky) a absolutní (maximální výše úvěru, kterou může komerční banka poskytnout klientovi) úvěrový limit.
   3. Úrokové limity (úrokové stropy) - centrální banka může komerčním bankám stanovit maximální úrokové sazby, které mohou požadovat z jimi poskytovaných úvěrů, nebo naopak minimální úrokové sazby z přijímaných vkladů.
   4. Povinné vklady - většinou se týkají centrálních institucí nebo orgánů místní samosprávy.
2. Nepřímé nástroje monetární politikyjsou moderních ekonomikách mnohem častěji využívány nez nástroje přímé. Patří sem zejména:
   1. Operace na volném trhu znamenají nákup nebo prodej cenných papírů centrální bankou od komerčních bank. Tím jsou zvyšovány nebo snižovány jejich likvidní rezervy a zároveň i jejich úvěrová kapacita. Patří sem i nákup státních dluhopisů. Chce-li centrální banka zvýšit objem peněz v oběhu, nakupuje státní dluhopisy, prodejci pak získávají peněžní prostředky. Pokud chce objem peněz v oběhu snížit, centrální banka prodává státní dluhopisy.
   2. Povinné minimální rezervy - jsou stanoveny procentem z celkové sumy primárních vkladů obchodních bank a jsou to finanční prostředky, které musí komerční mít uloženy na účtě u centrální banky. Každá změna rezerv tedy ovlivňuje úvěrovou kapacitu obchodních bank, protože se změní objem prostředků, se kterými může daná komerční banka disponovat.
   3. Nákup a prodej cizích měn centrální bankou od komerčních bank. Tím je také ovlivňována úvěrová kapacita obchodních bank.
   4. Intervence ve prospěch (v neprospěch) devizového kurzu - tímto nástrojem centrální banka nejčastěji ovlivňuje vývoj obchodní bilance státu a míru inflace.
   5. Určování úrokových sazeb pro různé druhy transakcí:
      1. Lombardní sazba - úroková sazba, za kterou centrální banka půjčuje finanční prostředky komerčním bankám. Komerční banky tak získávají prostředky, které mohou půjčovat svým klientům.
      2. Diskontní sazba - úroková sazba, kterou centrální banka úročí vklady (volné finanční prostředky) komerčních bank u centrální banky.
      3. Repo sazba - úroková sazba, za kterou centrální banka úročí volnou hotovost, kterou získává od komerčních bank proti poskytnutí dohodnutých cenných papírů (zejm. státních dluhopisů). Po sjednané době komerční banka vrátí cenné papíry a dostane zpět hotovost plus úroky. Centrální banka tímto nástrojem rovněž regulueje množství peněz v oběhu.

Úkol:

Na stránkách České národní banky se seznamte s aktuální výši lombardní, diskontní i repo sazby a povinné minimální rezervy. Zjistěte i jejich vývoj za posledních dvacet let.