Každý student se těší na pátek. My se těšili ještě víc, poněvadž nás čekala exkurze, na kterou jen tak nezapomeneme. Bylo 12. dubna a jarní slunce oslňovalo obličej našeho řidiče cestou na místo činu - do Plzně.

Už v 10 hodin jsme se vydali na lékařskou fakultu. Na chodbě mezi učícími se studenty na nás mávaly naložené ruce, nohy, uši, oči a ostatní části lidského těla. A to byl teprve začátek. Po chvilce si nás odvedl velice pohledný medik do tajemných bílých dveří. Místnost za dveřmi zapáchala a uprostřed stál další medik, jenž nám v latině popisoval různé lidské orgány, na které jsme si mohli i sáhnout. Odvážlivci se silnými žaludky nahlédli do kádí s naloženými těly. A právě proto jsme toužili nadýchnout se čerstvého plzeňského vzduchu.Moc jsme se ho ale nenabažili a jeli jsme dál.

Dojeli jsme na místo, kam se těšil snad každý, čekala nás totiž prohlídka plzeňského pivovaru. Prvním zážitkem byla japonská skupinka neustále fotící téměř cokoli. Po krátké pauze zahrnující návštěvu pivovarského obchůdku se suvenýry se nás ujala průvodkyně. Svým vyčerpávajícím výkladem nás seznámila s historií pivovaru i samotného, podle jejích slov, světově unikátního piva. Měli jsme možnost nahlédnout i do továrny, sáhnout si na měděné pivovarské kotle a ochutnat i samotné ingredience. Na závěr jsme dostali plechovku piva a vydali se na cestu domů. V závěru dne každý v hosopdě u láhve "Plzně" vyprávěl svým přátelům historky, ze kterých mají někteří noční můry do dneška.

Karolína Hubičková, Drahomíra Marešová, 3.A

Týdeník Milevské noviny 20/2013, strana 9